Aktuality a akce

Invazní druhy jsou jedním z palčivých témat ochrany přírody. Náklady na jejich omezování a likvidaci jen ve zvláště chráněných územích jsou enormní i díky jejich odolnosti a snadnému růstu. Jenže mnohé z invazních rostlin jsou hojně pěstované v kulturách právě pro svou vysokou vitalitu, rychlý růst a estetickou hodnotu. „Zdrojem celé řady nepůvodních a invazních rostlin v naší přírodě se tak stávají zahrádky nebo zahradnické výsadby ve městech a obcích. Například vzhledově atraktivní vrbinu tečkovanou nebo pitulník postříbřený často najdeme v okolí sídel. Jejich šíření výrazně napomáhá nešvar mnohých českých zahrádkářů vyvážet odpad ze zahrádek do okolní přírody,” říká botanik Petr Jiras z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, RP Správa CHKO Slavkovský les a připomíná: “Buďme prosím k přírodě ohleduplní a nechme si bioodpad ze zahrádky na svém kompostu, nebo jej odvezme do nejbližšího sběrného dvora či příslušného kontejneru.“

Vliv nepůvodních a invazních druhů na místní přírodní společenstva je považován za jednu z největších hrozeb pro druhovou rozmanitost přírody. Do Evropy byla většina problematických invadorů přivezena záměrně již v 18. a 19. století, ale řada z nich doputovala až ve století 20. a invaze pokračují do současnosti. “Většinou byly přivezeny za účelem pěstování okrasného nebo užitkového. Některým nejdravějším druhům stačilo opravdu málo. Kupříkladu křídlatka japonská (Reynoutria japonica), dnes rozšířená po celé Evropě, pochází z několika trsů přivezených v roce 1848 jedním holandským zahradníkem z cesty po Japonsku. Podobnou historií prošly i mnohem mediálně známější invazní druhy jako bolševník velkolepý či netýkavka žláznatá,” vysvětluje botanička Jana Rolková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, RP Správa CHKO Slavkovský les. Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis) za svou japonskou “sestrou” také nezaostává. Navíc jejich kříženec, křídlatka česká (Reynoutria bohemica), byl z ČR dokladován v roce 1950 v Botanické zahradě Karlovy Univerzity v Praze a jeho šíření je nyní dvakrát rychlejší než v případě rodičovských druhů. Křídlatky jsou u nás často pěstované v parcích a zahradách. Odtud ale hojně zplaňují do okolní krajiny. Tyto silně invazivní druhy se efektivně rychle a často šíří vegetativně díky zakořenění svých odlomených oddenků a lodyh.  Likvidace je kvůli jejich regeneračním schopnostem extrémně náročná. S křídlatkami se můžete setkat například na březích Ohře a Teplé nebo v okolí Karlových Varů.

“Dalším příkladem invazního šíření tentokrát ve stinném podrostu stromů mohou být dva okrasné druhy vrbina tečkovaná (Lysimachia punctata) a pitulník postříbřený (Galeobdolon argentatum),” představuje Petr Jiras. Vrbina je původní ve Středozemí, nicméně setkáme se s ní i na našich zahrádkách, kde vytváří krásné záplavy žlutých květů. Ale na vlhčích místech v přírodě, kam snadno z výsadeb uniká, k sobě často již nic jiného nepustí. V našem kraji ji občas najdeme kolem komunikací nebo v podrostu stromového patra. Také nenáročná krycí bylina stinných míst, pitulník postříbřený, vznikl s největší pravděpodobností v kultuře. Problémem však je, když se dostane do volné přírody. Tam dokáže pokrýt plochy větší než stovky metrů čtverečních a vytlačit tak veškerou svou konkurenci.

Nápadná, krásná rostlina s velikými listy a žlutými květy, kolotočník ozdobný (Telekia speciosa), pochází z jihovýchodní Evropy (původní je už na východním Slovensku). U nás se pěstuje již několik staletí a zplaňuje na nová přírodní stanoviště. Nejraději má světlější a vlhčí místa a včleňuje se do přirozené vegetace. “V posledních letech se silně šíří třeba v lesích okolo Mariánských Lázní. Bohužel mnozí zahrádkáři a “okrášlovatelé” přírody si jeho trsy naopak hýčkají, než likvidují. V přírodních lokalitách ale vytlačuje původní byliny. Navíc kontakt s jeho listy může u citlivých osob vyvolat alergickou reakci a vyrážku,” vysvětluje Jana Rolková.

​​​​​​​Neméně progresivní druhy jsou zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) a zlatobýl obrovský (Solidago gigantea), americké okrasné, medonosné a léčivé rostliny. Nejstarší evropský záznam o jejich pěstování pochází z období kolem roku 1750 z Anglie. U nás je zlatobýl kanadský uváděn poprvé jako planě rostoucí v roce 1838 od Karlových Varů. Oba druhy jsou běžně pěstované, avšak jsou konkurenčně velmi silné a snadno zplaňují. Obsazují převážně ruderální plochy, okolí železnic a silnic, ale občas se už začínají objevovat i volně v přírodě, nebo jako polní plevel.

“Nepůvodními druhy s invazním potenciálem mohou být i méně nápadné druhy. Jako kupříkladu hezká bíle chlupatá červenofialová květina kohoutek věncový (Lychnis coronaria). Má domov v Mediteránu, na Blízkém východě a ve Střední Asii. Rozšiřuje se moc dobře semeny, takže ji občas najdeme v okolí chatových osad a lidských sídel, ale i ve smrkovém lese. Podobně kolem silnic nebo u potoků v obcích občas uvidíme zplaňovat okrasnou trávu chrastici rákosovitou kultivar ‘Picta’ (Phalaris arundinacea ‘Picta’). Její blízká příbuzná bez bílých podélných proužků, chrastice rákosovitá, je sice v naší přírodě doma, ale v poslední době výrazně rozšiřuje svůj výskyt hlavně na neobhospodařové plochy,” říká Petr Jiras.

„Můžete nám pomoci mapovat invazní a nepůvodní druhy rostlin, ale i živočichů, ve vašem okolí. Při nálezu jakéhokoliv invazního druhu je vhodné daný nález zdokumentovat - zapsat polohu, popis druhu a rozsah výskytu, doplnit fotografií, a nahlásit na místně příslušný orgán ochrany přírody. K tomu vám dobře poslouží třeba aplikace Biolog nebo iNaturalist,“ shodují se botanici z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, RP Správa CHKO Slavkovský les. Kompletní problematiku invazních druhů řeší státní ochrana přírody na webových stránkách invaznidruhy.aopk.gov.cz.